Klokoty byla původně samostatná ves, dnes je to součást Tábora. Ve 13. století zde stál na skále nad Lužnicí hrádek Vítka z Klokot, jednoho ze zakladatelů rodu Vítkovců. Podle pověsti došlo v Klokotech ke zjevení panny Marie. Na místě, kde ji lidé spatřili, vytryskl pramen léčivé vody. Již v r. 1732 a pak v r. 1834 prozkoumali lékaři složení vody a konstatovali, že "voda ta mnohé léčivé částky v sobě chová a protož i v nemocech, jako: při obtížích v životě, zatvrzení jater, slabosti a ochablosti či a zvláště v případech hysterických s prospěchem se užívati může." I dnes můžeme konstatovat, že pití této vody nikomu nemohlo uškodit. Nad studánkou byla vystavěna kaple. Aby však nedošlo k poškození pramene velkým počtem návštěvníků, byl 1000 kroků východně postaven kostelík.
Na návsi v Klokotech je kámen s nápisem Táborští pikarti 1421-1996. Je to památník upálení členů sekty adamitů v klokotské faře na příkaz Jana Žižky. Různé prameny uvádí 24 – 300 upálených.
Klokoty koupil na konci 17. století řád benediktinů z Montserratu. Ti se rozhodli ke kompletní přestavbě poutního místa. Místo gotického kostelíku, o kterém ani nevíme, jak vypadal, byl vystavěn kostel s půdorysem dvojramenného kříže. Stavitel sice pocházel z Ratibořických Hor, celý komplex však připomíná stavby geniálního stavitele Jana Santiniho. Kolem kostela jsou klášterní budovy. Dovnitř otevřené chodby (ambity) mají v rozích osmiboké kaple, s výjevy ze života světců, kterým jsou zasvěcené. V celém areálu je 10 věží a 10 zvonů. Benediktini stavbu sice začali, ale ještě před jejím dokončením byli odvoláni. Stavbu do dokončení financovali táborští měšťané a příslušníci některých šlechtických rodů. Za pozornost stojí nejen samotné poutní místo, ale i stará lipová alej, vysazená v r. 1836. Při cestě z Tábora po zelené turistické značce ji nemůžete minout. Dál nás tato značka zavede ke studánce Dobrá voda a kapličce. Odtud je nutno se vrátit asi 150 m zpět a sejít dolů k Lužnici. Další cesta vede proti proudu k Táboru.
Pod Klokoty byla vybudována geologická expozice regionu Jihozápad, tedy především Táborska a jeho širšího okolí. Zároveň jsou tady na jednotlivých panelech informace o historii Země, geologické stavbě, geomorfologii, nerostech a půdách Táborska. Je jasné, že ne všechny horniny je možné vystavit, některé se totiž vlivem deště a mrazu velmi rychle rozpadnou, jiné nejsou k vystavení vhodné (písky, štěrky).
Každý vystavený kámen má u sebe geologickou mapku, zakreslené místo odběru a fotografii příslušné lokality. Tam, kde to bylo možné, jsou na exponátech vyleštěné nábrusy, na kterých lze lépe pozorovat vnitřní strukturu horniny.
Celá expozice byla umístěna do bývalého lomu. Ten se tak stal největším exponátem zdejší expozice. Hornina, která se zde těžila, je táborský syenit. Je to, stejně jako žula, hlubinná vyvřelá hornina. Na rozdíl od žuly téměř neobsahuje křemen, tmavé součástky jsou biotit a někdy amfibol. Na lomové stěně jsou světlé žíly a žilky mladších vyvřelin. Táborský syenit vystupuje na ploše asi 70 km2. Ve zdejším lomu se těžil jako štěrkový kámen.
V lomu Pod Klokoty není jen geologická expozice. Zhruba 30 m vysokou lomovou stěnu znají horolezci jako Lezecký park Modrý lom. Je v něm vyznačeno celkem 17 cest. Určeny jsou ovšem pouze pro horolezce s potřebnými zkušenostmi a vybavením. Ale i pro začátečníky je možnost vydat se na lomovou stěnu. Ne tady, ale asi o 250 m výš směrem k Táboru. I tam se těžil táborský syenit a na kraji starého lomu táborští horolezci vybudovali přes 80 m dlouhou jištěnou cestu (viu ferratu). K jištění je použito pevně uchycené ocelové lano, jsou zde i stupové kramle.
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |