Pluhové se postavili proti králi Karlu IV., ten jim za trest zabavil majetek. Král zde několikrát pobýval, výnosy z panství dostávala jeho manželka Eliška Pomořanská. Městečko získalo právo vybírat clo na obchodní stezce. Později Václav IV. Rabštejn zastavil a v jeho držení se střídali různé šlechtické rody. Za krále Jiřího z Poděbrad získal Rabštejn znovu právo vybírat clo. Navíc tudy kupci museli procházet, nedbáni tohoto příkazu mělo za následek zabavení zboží. Za panství Gutštejnů bylo rozšířeno opevnění a založen karmelitánský klášter. Ve východní části hradu postavil Lorenz Šlik v roce 1524 renesanční zámek. Velké změny zde provedli v letech 1665 – 1714 Pottingové. Vystavěli zde špitál, klášter servitů, loretánskou kapli a zbarokizovali zámek. Posledními majiteli Rabštejna a ž do roku 1945 rod Lažanských.
Rabštejn nad Střelou je památkovou rezervací. Když ztratila zdejší obchodní stezka význam, rozvíjel se jen velmi pomalu. Zachovaly se stavby lidové architektury, zbytky městského opevnění, gotický kamenný most, malý židovský hřbitov a další historické objekty.
Městečko samotné a jeho okolí má podklad z proterozoických hornin. Původní jílovité břidlice přeměnila regionální metamorfóza v chloriticko-sericitické fylity. Některé partie fylitů se dají lámat v podobě tenkých plochých desek. Od 16. století se zde těžily jako pokryvačské břidlice.
Používaly se mimo jiné i na opravách chrámu sv. Víta v Praze, dokonce byly vyváženy i do ciziny. Všude kolem jsou malé lomy a hlavně spousta hromad úlomků pokryvačských břidlic, pozůstatků po bývalé těžbě.
Střela pramení jihozápadně od Toužimi v Tepelské vrchovině. Na rozhraní starších a mladších třetihor tlaky, které způsobily zvrásnění Alp, rozlámaly český masiv v jednotlivé kry. Podle zlomů došlo k jejich zdvihům a poklesům. Vodní toky prohlubovaly údolí. Vzniklo i kaňonovité údolí Střely s příkrými svahy a meandry. Skalní útvary a kamenná moře jsou především produktem mrazového zvětrávání na počátku čtvrtohor.
V okolí Rabštejna se zachovalo několik betonových pevnůstek, které patřily k vnitřní linii opevnění, vybudovaného ve 30. letech minulého století na obranu Československa před napadením ze strany nacistického Německa. Zde byly pevnůstky postaveny ve dvou sledech. Podle terénních podmínek jich bylo v prvním sledu 6 – 7 na jeden kilometr, v druhém pak 5, někdy i méně. Stavbu prováděly soukromé firmy, ale některý materiál, jako cement, armatury a pancéřové prvky zajišťovala vojenská správa.
|
